Příběhy- Clare #2 Tak tady jsi!

15. února 2017 v 10:30 | Clare Snowy |  Mé mlp příběhy
Vím, pokračování jsem tu dala hrozně rychle ale opravdu mě to baví :D

Bylo ráno a Clare se zrovna probouzela. V nemocnici bylo překvapivě útulně. Na chvíli dokonce zapomněla kde je. Zasnila se a představovala si louku, louku která je obrostlá květinami, kolem pobíhají lesní zvířátka a.. Klep Klep.. Klep Klep? Co? Clare vytrhlo ze snění tiché zaklepání. Tiché, ale dost hlasité na to aby to slyšela. "Ano..?" Vstoupila RedHeart a nesla snídani. Sušenky s mlékem. Clare se nemohla dočkat, uvědomila si, že vlastně nic od včerejší snídaně nejedla. "Děkuju!" snažila se říct co nejslušněji. Jakmile RedHeart zmizela za dveřmi, Clare se s radostí pustila do jídla. Tolik toho zase nebylo, ale hlavně že něco. Pak se ale Clare začala nudit. Hrozně nudit. Vůbec nemyslela na její sestru, v nemocnici se měla dobře, ale taková nuda! Ještě si vzpomněla na to kopýtko. Večer jí ho ti doktoři vyšetřili a má prý ležet. Jenom ležet. Tak si aspoň Clare představovala další louku a les..
Přišel čas oběda. Ti pacienti, kteří na tom nebyli až tak zle obědvali s ostatními v jídelně. Clare k nim patřila, mohla přece jen normálně dýchat, dočasně sice bude v nemocnici, ale pořád to není žádná rakovina nebo Celestia ví co ještě.. Doktor Sam Clare při cestě do jídelny trochu podepíral, ale ona si stejně pořád myslela, že by tam došla i bez něj. Oběd si stejně jako snídani Clare vychutnávala, měla docela hlad a měli špagety. Chudinky ti poníci, kteří ztratili třeba chuť.. Pomyslela si trošku s humorem. Mňam! Rozhlížela se kolem a poníci kolem ní taky nebyli nijak moc vážně zranění. Jenom v jednom koutě seděl nějaký starší poník s bílou hřívou a vráskami. Vždyť to je babička od AppleJack! Chudák! Musí se o ni bát! A v tu chvíli ji zase popadly černé myšlenky. Ona se zase bojí o Penny! Co když už není na našem světě? Co když.. už se nikdy nevrátí?! Co když.. její poslední slova co jsem od ní slyšela byla "MŮJ PLYŠÁK"? Clare cítila že se co nevidět rozbrečí. Už ani neměla chuť na ty špagety. Se slzami v očích co nejrychleji dokulhala do pokoje. Vešla dovnitř a.. cizí pokoj! Sakra.. Chtěla odejít ale pak se znovu otočila a podívala se na poníka ležícího v posteli. PENNY!!!
Clare malém vyskočila radostí, ale musela se krotit, její kopýtko by pak bylo ještě horší. "Penny! Jsi.. jsi to ty?!" Slzy smutku se proměnily v slzy radosti a štěstí. "Jsem tak ráda že tě vidím!" Poník ale nevydal ani hlásku. "Penny? Haló! Vstávej!" Clare se něco nezdálo. Tak co je?.. "Penn.." Povzdechla si. Co se to děje? Spí? Konečně se poník pohl. Clare se ulevilo. Uff. "Clare?.." promluvil poník s přivřenýma očima. "Jo, jsem to já!" Clare Penny pevně obejmula. "Jau!" Penny sebou škubla. A pak to Clare viděla. Ou...
Blížil se večer a sestry spolu byly v pokoji. Clare pořád nemohla uvěřit tomu, co se stalo. Penny jí řekla, proč je tak poškrábaná. "Ale.. co když to nebyla Pinkie? Třeba.. to byl nějaký zlý pony který se za ní převlékl a.." odmlčela se. Věděla, že Pinkie se už jednou zbláznila, ale aby byla tak krutá, že poškrábe trny malého poníka, tomu prostě nechtěla věřit. "Nebyla to Pinkie. Jako byla a prostě se proměnila! A říkala pořád něco jako Pinkamena se vrátila.. Nevím co jí to popadlo, a její vlasy byly jenom rovné, místo nafouklých jako balón.." Clare se tentokrát opatrně k Penny přitulila. "To .. bude dobré.." snad..
Byl další den, zase bylo krásně, Clare si klidně mohla představovat další louky, ale ne. Dneska se chtěla s Penny vydat na "výpravu", společně se na tom předešlý den domluvily. Ale nesmí to nikdo zjistit! Řekla si v duchu. Potichu se vykradla z pokoje a šla směrem k pokoji od Penny. Chtěla zaklepat, ale něco uslyšela, nějaké hlasy. Bylo to z toho pokoje, přitiskla ucho ke dveřím a poslouchala. "Ahoj! Dlouho jsme se neviděly, co? Hehe.." "Ne, prosím, znovu už ne.." "Ale ano.." Clare uslyšela škrábání a dokonce i nějaké řezání. To už bylo moc. Vrazila do dveří, a už byla v pokoji. "Nech ji bý-" Clare ztichla. Penny ležela v posteli a dívala se na televizi. "Hm?" všimla si Clare. "Co?" To je nějaký horror jenom.. jenom film!.. "Ehh ale nic.. slyšela jsem.. tu televizi a..." Penny se usmívala: "Haha ty sis myslela že.. hahaha.." smála se. Clare si vzpomněla na to, co vlastně prve chtěla. "Ahm.. jo .. chtěly jsem přece jít na tu výpravu ne?" Penny nevypadala zrovna nadšeně. "Ale já se chci dívaaat!"
"Penny to nejsou filmy pro děti.. Hele.. kdo ti to vůbec pustil?.."
"Pinkie!" usmívala se. "Co.." Za Clare byla Pinkamena. "Ahoj.."
řekla strašidelným hlasem. "Jak se máš Clare? Dobře? No teď už se moc dobře mít nebudeš.." Clare zalelo tisíce myšlenek. Co se to stalo?! Penny je teď vrah nebo co??!!! Bála se a moc dobře věděla co se stane.. Bohužel zákon schválnosti funguje vždycky a tak... je teď Clare i bez druhého kopýtka..
-Pokračování příště-
Pardon jestli to pro vás bylo na konci moc creepy xD jak se vám líbil další díl?
 

Příběhy- Clare #1 "Nehoda"

14. února 2017 v 22:23 | Clare Snowy |  Mé mlp příběhy
Tenhle příběh mi trvalo celkem dlouho vymyslet, budu ráda když si to přečtěte celé. Ale.. teď už rovnou můžeme začít :D jo je to takový můj první příběh o mlp co někde sdílím a je to na pokračování :D

Hrozně se bála, ten obrovský fénix byl už těsně za ní, několikrát se ohlédla a dívala se do jeho rudých očí, byly plné zlosti. Přidala co nejvíc mohla, ale byl za ní už jen několik centimetrů, na ocase a kopýtkách cítila horké plameny, v tu chvíli už se na ní bájný pták napřahoval. Tohle nezvládnu, je se mnou konec! pomyslela si. "Clare, Clare!" ozval se známý hlas, "Vstávej!" Prudce se zvedla a podívala se před sebe, pak si uvědomila, že to byl jen sen. Zadívala se na světlou siluetu, nemohla si vybavit její jméno.. "Penny.." s úlevou si zpátky lehla do postele, jenže cítila, že něco stále není v pořádku. "Clare! Nelehej si tam! Je tam MŮJ PLYŠÁK!!!" Zpátky se zvedla a otočila hlavu směrem dolů, kde teď ležela. Opravdu, byl tam hnědý medvídek- hračka od její sestry. "No jo.. Tu máš." podala jí ho a ještě jednou se pod sebe podívala, jestli tam náhodou nezbyl ještě jiný plyšák, když už ale žádného nezahlédla, pomalu si lehla zpátky do postele s obavami, jestli ještě nechce její sestra něco jiného. Zavřela oči a znovu usla.
Když se probudila, už ani nemyslela na ten sen, zvedla se a šla do kuchyně. Tam ležel na stole lístek se zprávou, přišla ke stolu blíž a zprávu si přečetla. Clare jsem venku, nechtěla jsem tě budit, vrátím se ve tři odpoledne. Penny. Nevěřícně se dívala na lístek, přečetla si ho nejmíň ještě tři krát s nadějí, že to jen přečetla špatně, nebo že tam bylo neco jiného, ale bylo to tak. Její sestra šla SAMA ven. Možná by to bylo normální, jenže jí je pět a vždycky chodily ven spolu! Musím za ní než se jí něco stane!
Po rychlé snídani si Clare ještě vzala svou čepici a vyšla ven. Dívala se snad na všechny hřiště, které v jejich městě měli, dokonce se dívala i do parku, ale Penny nikde. Byla na ní naštvaná, ale zároveň se o ní bála, vždycky když šly spolu ven nelétaly do jiných měst, a ještě k tomu do tří hodin, to by nemohly ani s Celestiinou mocí stihnout! V tom se v Clare objevila myšlenka, která s ní zatřásla: Penny neumí psát! Věděla moc dobře, že doktoři o Penny řekli že je disgrafik a navíc jí bylo pět! Ještě k tomu ta zpráva byla napsaná krasopisně! Někdo to musel napsat za ni, UNESLI ji! Když už cítila, že se nemůže stát nic horšího, vedle Clare se objevil duhový záblesk, slyšela obrovskou ránu a s ukrutnou bolestí bezmocně spadla do trávy. Snažila se vstát, ale nohy jí to nedovolily a tak jen ležela a doufala, že přijde pomoc, strachem nemohla vydat ani hlásku.
Když se probudila, pamatovala si jen duhu a tu obrovskou ránu, netušila co se vlastně stalo. Pomalu zvedla hlavu a rozhlédla se. Byla v nějaké místnosti a slyšela naštvané hlasy poníků. Zavřela oči a snažila si vzpomenout proč tam je, jak se tam dostala, ale nešlo to. Konečně se v duchu vrátila do té situace, kde byl ten záblesk. Přemítala si ten moment pořád dokola, až přece jen něco.. Rainbow.. jasně.. to byla ona!Vrátila se zpátky do reality, chtěla teď opravdu zjistit kde je. Ležela v nějaké posteli, jindy by pro ní byla pohodlná, ale ne teď. Vůbec nevěděla co by měla dělat, její sestru unesli a ona je ještě zraněná. Pozorně se zaposlouchala do hlasů poníků, sem tam nějakému slovu rozuměla, ale oni byli nejspíš za dveřmi, neslyšela úplně všechno. Slyšela poslední hlasité slovo a potom někdo vstoupil dovnitř. Byla to Twilight a za ní stála Rainbow se sklopenýma ušima, ale vypadala stejně naštvaně jako Twilight, zdálo se, že jí není líto toho, co udělala. Twilight se na Clare starostlivě podívala a pak řekla: "Vidíš, co jsi způsobila Rainbow?" a ukázala na Clareino ucho. Samozřejmě, že na své ucho neviděla, musela by mít oči jako chameleon... Rainbow se zamračila, ale pak nečekaně smutně vzdychla a sklopila hlavu. "Omlouvám se.. Měla jsem dávat pozor kde letím.." Twilight vypadala trochu překvapeně, že se Rainbow nakonec omluvila, ale brzy se vzpamatovala a řekla: "Máš štěstí že se to dá spravit!" Clare střídala pohledy, dívala se na Rainbow a pak na Twilight, chtěla tolik vědět co se stalo! Chvíli ještě mlčela ale pak už to nevydržela a zvolala trochu zlostně:
"Může mi někdo vysvětlit co se to stalo?!" Twilight se na ni podívala a pomalu řekla: "Máš .. zkřivené ucho.." "Cože?" nechápala Clare. "Totiž.. Tady Rainbow," (slovo Rainbow zdůraznila)," se pokoušela o další duhové jiskření, myslela si, že to už zvládne a tak zavřela oči.. ale... narazila do tebe." Twilight se pořád dívala starostlivě na Clare. "Ale.. proč zrovna ucho? To.. se mi nic jiného nestalo?.." řekla Clare nejistým hlasem. Twiliht mlčela. "A co ta obrovská rána?! Tak odpoví mi někdo?!!" Po chvilce ticha Rainbow řekla: "Tvoje.. pravé zadní.. kopýtko... je... vlastně.. není..." Clare se pokoušela zvednout, aby se podívala, nepodařilo se jí to a tak jen shodila peřinu a viděla... vlastně.. neviděla..
Byl už večer. Clare se tolik chtěla vrátit domů, ale věděla že léčba jejího kopýtka bude trvat ještě hodně dlouho, možná se úplně nahradí. Měla velké starosti o Penny a ani nechtěla pomyslet na to, co by se jí mohlo stát. Zase někdo vstoupil dovnitř do místnosti, tentokrát to byla sestra RedHeart. Nejistě se zeptala: "Ty jsi Clare?" "Ano, jsem.. proč..?" Sestra přišla blíž k posteli a řekla něco v tom smyslu jako pojďte dovnitř. Vešli nějací tři poníci. Clare podle jejich vzhledu usoudila, že to jsou asi doktoři. První z nich řekl: "Já jsem doktor Dan a my čtyři vás teď musíme převézt do nemocnice." "Počkat.." zarazila se Clare," chcete říct, že tohle není nemocnice?" Pak se podívala do otevřených dveří. Knihy. Spousty knih.. "Twilihtin dům?" "Ano, v nemocnici bohužel nebylo už místo, tak tě podle toho co řekla nechala tady." řekl druhý doktor. "Mimochodem já jsem doktor Han." Ale já nejsem Hana. Pomyslela si ironicky Clare. Pak přišel na řadu třetí doktor, ale ten jen řekl: "Já jsem doktor Sam." RedHeart kývla na doktory a ti poslušně odešli, za chvíli přišli a nesli lehátko. Han strhl z Clare peřinu a ta si na chvíli pomyslela, že chce udělat něco.. divného. Zčervenala ale pak si uvědomila, že doktor prohlíží její kopýtko. "Hmm.. amatérský obvaz.. myslel jsem, že bude Twilight vědět jak ošetřit alespoň trochu kopýtko.. hm no nic.." Clare jen mlčky sledovala všechny doktory. Jakoby byli bratři.. podobné jména a podobně vypadají. Ke Clare přistoupil Dan a podíval se na Hana. Clare tušila, že ji chtějí přenést na lehátko, když se jí snažili zvednout, škubla sebou a řekla: "Myslím, že tohle zvládnu sama.." opatrně se zvedla a po třech nohách dokulhala ke dveřím. "To kopýtko POTŘEBUJE ošetřit!" Dan a Han se vzpamatovali z překvapení a šli ke dveřím. RedHeart dodala: "Dobře. Jdeme."
-Pokračování příště-
Děkuji moc za přečtení a můžete napsat i nějaké rady, co bych měla zlepšit, nebo prostě celkově jak se vám to líbilo? Ještě jednou díky :D

Nejdůležitější orgán

14. února 2017 v 13:30 | Clare Snowy
MOZEK
Hlavní téma je nejdůležitější orgán a podle mě je to mozek. Bez mozku bychom nemohli nijak přemýšlet, nemohli bychom vlastně dělat vůbec nic! V porovnání s ostatními orgány je důležitý hodně..

ŽALUDEK

Teda.. já nevím jak vy, ale myslím, že žaludek se taky nahradit nedá :D.. Potřebujeme ho
k trávení a kdyby jsme ho neměli, ani bychom nemohli .. chodit na záchod :DD.. a to samé i STŘEVA :D

SRDCE

No comment.. :D




Játra- nejspíš se dají nahradit xD
Ledviny- dají se nahradit
Plíce- no... tak teď teda fakt nevím :D.. možná že se dají nějak nahradit ale.. jsou teda důležité
Pohlavní orgán...- jestli se to teda počítá tak je potřebujeme na rozmnožování :DDD ale dnešní věda je tak daleko že i ty se dají nahradit xdddd (umělé oplodnění :D)

Ok tak to by o tomhle tématu bylo asi všechno :D ještě pár obrázků (z googlu :D)
 


Reklamy..

14. února 2017 v 8:30 | Clare Snowy

Jako vážně?


Ale to snad ne... Ty reklamy jsou úplně všude! Chápu že si na to asi budu muset zvyknout, že s tím nic nenadělám atd.. ale přece nebudou na blogu 12-ti leté holky (mém blogu :D) reklamy na nějaké léky na erekci! Zrovna teď tam jedna taková byla.. No to už snad nemyslíte vážně! :DD

Nový blog :D

14. února 2017 v 0:34 | Clare Snowy

Ahoj! :D

Já jsem Sára, je mi 12 a jsem brony :D. Moje mlp oc je Clare Snowy, je to pegas a je jí stejně jako mě :D. Zatím ještě s nikým není, stejně jako já, takže i když je už dneska Valentýn, nemám co "slavit".
Na tenhle blog budu psát různé příběhy, třeba co se mi ten den stalo, nebo příběhy o Clare. Jo a jinak Clare vypadá takhle (obrázek kreslila moje 10-ti letá kámoška :D to je machr co? XD):


No.. Ta kámoška umí teda hodně dobře kreslit :D..

Kam dál